Vladimír Lorenc je judista. Japonskému bojovému umění se věnuje desítky let, ale za sebou má mnohem víc než vítězství ve sportovních turnajích. Narodil se roku 1925, zúčastnil se mobilizace v oddílech SOS, po okupaci Československa se zapojil do odboje, nejprve ve skupině Modrá fronta, později v Bechyni na zámku v organizaci knížete Alfonse Paara. V roce 1943 ho sebralo gestapo a začaly tvrdé výslechy, po nichž měl Lorenz vyzradit jména kompliců. V rozhovoru, který poskytl reportérovi sdružení Post Bellum vzpomíná:

"Těžko si můžete představit tehdejší německou policejní důkladnost. Například ,baštonáda'. Obrátili židli nohama vzhůru, musel jste si lehnout na břicho, chodidla vám přivázali k nohám židle a pak vám vysázeli baštonádu na chodidla... My jsme se ale naučili omdlívat. V tom jsme byli cvičený. Když omdlíte, nic necítíte. Tzv. se napumpujete a přijde šok. To je jediná ochrana jak nic nevyzradit. Ve stavu bezvědomí nemůžete nic vykládat. Proto se snažili mít nás neustále při vědomí. Používali různé oživovací manévry včetně elektřiny."

Vladimír Lorenz výslechy vydržel, nikoho neprozradil, byl odsouzen k trestu smrti. Třiadvacet dní před popravou uprchl z vězení. Ani to ale nebyl konec jeho dobrodružství. Víc se dozvíte v neděli 18. 3. 2007 od 10.06 hodin, kdy vysíláme další dokument z cyklu Příběhy 20. století. Reprízu poslouchejte o týden později 24. 3. 2007 od 13.06 hodin.

rozhovor mp3

Staženo z českého rozhlasu 11. 3. 2007