Historie Města Dolní Kounice:

První zmínka o Dolních Kounicích se nachází ve falsu staroboleslavské kapituly hlásící se k r. 1046 (pochází však patrně ze 13. století).

První oficiální zmínka o Dolních Kounicích je z r. 1183. Toho roku byl v Dolních Kounicích vybudován panenský premonstrátský klášter zasvěcený P. Marii, proto později nazývaný „Rosa coeli“ neboli „Růže nebeská“.

Dále následují jednotlivé letopočty, data a výčet událostí k nim.

10. prosince 1185: Bitva u Loděnic (asi 6 km od Dolních Kounic) mezi Čechy (Přemysl Otakar I.) a Moravany (Otto Kunrád), v jehož vojsku bojoval pan Vilém z Kounic, zakladatel kláštera v Dolních Kounicích.

2. června 1268: Papež Kliment IV. bere kounický klášter pod svůj patronát.

1278: Dolní Kounice vydrancovány vojsky Rudolfa I.

8. dubna 1284: Český král Václav II. bere rovněž kounický klášter pod svůj patronát. Současně jim udělil právo Týdeního trhu a Dolní Kounice začínají nabývat charakter městečka.

1284 až 1330: Vybudován klášterní hrad v Dolních Kounicích.

1328 až 1390: Klášter přestavěn do gotické podoby (viz současný vzhled).

kol. 1340–1360: Postaven zájezdní hostinec na památku Karla IV. později nazývaný „Karlov“.

1423: Za husitských válek klášter v Dolních Kounicích vypálen.

1527: Zaniká klášter jako organizace v Dolních Kounicích a získává jej spolu s celým panstvím král Ferdinand I. Habsburský.

30. listopadu 1532: Ferdinand I. zastavil kounické panství Jiřímu Žabkovi z Limberka (svému místokancléři).

9. října 1537: nechal Ferdinand I. Jiřímu Žabkovi zapsat dědičně celé panství kounické do Zemských desek, čili mu je prodal.

1542: Jiří Žabka z Limberka a Kounic purkrabím na hradě Špilberku.

1549: Jiří Žabka nechal vystavět (v trati Nová města u Pravlova) „Nové město Jiříkov“.

1561: prodal Jiříkův syn Burian Žabka Kounice hrad, klášter a větší část svého panství panu Zikmundovi ze Zástřizl. V té době se v Dolních Kounicích rozšiřuje komunita bratří boleslavských.

1574: Je vysvěcen nový Bratrský sbor, pozdější kostel, přestavěný na kapli sv. Fabiána a Šebestiána „Na Sboře“.

1535: Dolní Kounice získávají od Ferdinanda I. právo pečetit červeným voskem (výsada měst).

1571: Císařským patentem je městu udělen znak – krahujec přirozené barvy v rubínovém poli s modrým hroznem v zobáčku a třemi zelenými vinnými listy ve štítě.

16. října 1576: Hynek a Jan ze Zástřizl potvrzují Dolním Kounicím výsady a privilegia spolu s Horenským právem.

1578: Hynek a Jan Zástřizlové prodávají panství Kounice Zdeňku Lvu z Rožmitálu.

1582: Jan Tišnovský z Czynenperku prodal obci místo „Za vodou“ na zřízení hřbitova. V r. 1590 pak tentýž Jan Tišnovský (t. č. purkmistr) si vystavěl dům (dnes č. p. 75 na Hlavní ul.)

1588: Maxmilian Lev a Zdeněk Lev ml. z Rožmitálu, synové Zdeňka Lva st. z Rožmitálu, prodávají kounické panství Bernardu Drnovskému z Drnovic a na Rájci.

1604: dal Bernard z Drnovic na Rájci a Kounicích postavit renesanční radnici, která v r. 1870 ustoupila výstavbě nového kostela sv. Petra a Pavla.

1607: V Dolních Kounicích bylo silné zemětřesení.

1622: Po porážce stavovského povstání bylo dolnokounické panství konfiskováno Jiřímu Ehrenreichovi z Rogendorfu a jeho ženě Johance, rozené z Drnovic. Získal je výhodnou koupí František Kardinál z Dietrichsteina.

1623: Dům zabavený Jarolímu Plucarovi byl knížetem z Dietrichsteina darován římskokatolické církvi v Dolních Kounicích na zřízení fary, dnes č. p. 129, sloužící tomuto účelu dosud.

1654: Postavena původní votivní kaple sv. Antonína Padovánského a sv. Floriána. Tato kaple stála do r. 1757, kdy byla přestavěna do dnešní podoby.

1674: Po třicetileté válce toho roku stálo ve městě ještě 81 domů pustých.

1678: Epidemie moru si vyžádala život 220 křesťanských obyvatel a také životy mnoha židů.

1688: Přestavěna původní bratrská kaple – sbor, na kapli sv. Fabiána a Šebestiána. Zde byla zřízena kongregace sv. Barbory.

1697: Byla provedena na obecní náklady oprava obecné školy, tehdy farní školy.

30. září 1698: koupil Strahovský klášter v Praze od knížete Ferdinanda z Dietrichsteina zříceninu kláštera Rosa coeli a zahájil týž den práce na jeho opravě. Stavební činnost Strahova pokračovala až do r. 1718.

4. července 1703: vypukl v Kounicích velký požár, při kterém vyhořela celá Růžová ulice i s panským ovčínem za ní a odtud se přenesl oheň i na opravovaný klášter, který tak podruhé vyhořel a chrámová loď kláštera už nikdy nebyla zastřešena.

1711: koupil Walter Xaver z Dietrichsteina od rodiny Muhlbergovy dům (dnes č. p. 63 – hostinec Dělnický dům), který nechal opravit a v r. 1717 jej prodal obci, aby si v něm zřídila obecní hostinec. Tomuto účelu pak sloužil 280 let.

1741: vpadla do Dolních Kounic vojska Sasů a Prusů.

1757: Postavena kaple sv. Antonína do dnešní podoby.

16. února 1770: Vypukl opět obrovský požár, shořelo 8 domů v Růžové ulici a opět vyhořel panský ovčín.

1771: Velká drahota a hlad. Dne 1. září krutá bouře, blesk zapálil stavení.

4. února 1775: Připlulo mnoho velkých ledových ker, voda zatopila město, strhla 50 domů v Rybářské a Dlouhé ulici, odnesla i most a mýtní domek. Dne 16. února se pak velká voda, i když poněkud menší, opakovala.

1. až. 9. leden 1799: táhlo Kounicemi 15.000 ruských kozáků.

30. dubna 1799: Ohněm lehla skoro celá židovská část města, tj. 100 domů, a 38 domů křesťanských.

19. listopadu 1805: Městem táhli Francouzi k bitvě u Slavkova.

1808: Dietrichsteinové koupili od Strahova zpět kounický klášter a v obytné budově zřídili byty pro své služebníky.

1808: Založena Františkem a Arnoštkou Baltazarovými továrna na modrotisk, později firma Mossig.

3. července 1809: Znovu táhnou městem francouzská vojska.

1848: Přestalo se vařit pivo v panském pivovaře.

1850: Židovská obec má 104 domy a 649 obyvatel – největší počet židů všech dob v Dolních Kounicích.

1854: Otevřena novostavba židovské školy, budova dnes č. p. 581, vedle synagogy.

2. února 1862: Obrovská povodeň s ledy, strženo 180 domů, most, mlýn, zahynulo 5 obyvatel. Farní kostel u řeky pocházející z r. 1411 byl zatopen do výše přes 2 metry a byl vodou natolik poškozen, že musel být uzavřen. Na místě staré radnice byl pak postaven nový kostel a radnice přenesena do domu č. p. 128 na Tovární ulici.; Byla pořádána sbírka ve prospěch postižených obyvatel města, která vynesla 28.796 zlatých.

1879: Vysvěcen nový kostel sv. Petra a Pavla.

1883: Postaven železný most přes řeku Jihlavu v Dolních Kounicích.

1887: Založena organizace Sociální demokracie v Dolních Kounicích.

9. srpna 1896: Založena TJ Sokol v Dolních Kounicích.

29. června 1897: Velký tábor lidu v D. K. – účast na 4.000 lidí.

1900: Otevřeny 4 třídy nově postavené budovy pro obecní školu v ulici „Na Sboře“.

1902: Vybudována silnice do Mělčan.; t.r. R. Světlík otevřel Cementárku (dnes Kamena).

16. září 1903: Otevřena společná židovsko-německá škola v budově židovské školy – č. p. 581.; Rovněž otevřena německá mateřská školka zvaná „Kindergarten“ v č. p. 109, dnes bývalá jídelna RETEX, tehdá součást Mossigovy továrny – její filiálky zv. Bleicha.; Téhož roku zakládají čeští vlastenci v Dolních Kounicích tzv. Matici školskou.

2. září 1906: Slavnostně otevřena česká mateřská školka, novostavba na pozemku Matice, později součást měšťanské školy.

1907: Postavena budova německé obecné školy, dnes obchodní dům č. p. 82 na Hlavní ulici.

4. září 1910: Vysvěcena a slavnostně otevřena novostavba české Měšťanské školy, nákladem 103.000 korun. Oslav se zúčastnilo na 8.000 lidí z Dolních Kounic a okolí.

1914: Vypukla I. světová válka. Z Kounicka odvedeno na 600 mužů na frontu.

28. října 1918: Vyhlášení samostatnosti. Správu obce přebírá národní výbor v čele s prozatímním starostou PhMr. Oldřichem Jínou.

1938: Zábor Sudet Německem. Dolní Kounice jsou poslední česká obec v okleštěné republice. Pod zámkem se u pravlovské cesty staví celnice.

9. května 1945: Kounice jsou opět svobodné.

1. června 1998: Dolní Kounice jmenovány Parlamentem ČR opět městem.